Toto téma je důležité nejen pro ty, kteří chtějí leguána chovat na způsob mazlíka, ale i pro chovatele, kteří se budou snažit o jejich odchov a chov v teráriu. Vzhledem k tomu, že leguáni zelení jsou v dospělosti opravdu velká zvířata, je pro majitele a i samotného leguána žádoucí, aby většina manipulace probíhala v klidu a bez zbytečného stresu obou zmíněných. Už jsme slyšeli velmi mnoho vět o tom, že se leguán zelený nedá socializovat nebo, že je na socializaci již velmi starý. Již jsme se při své činnosti setkali s více leguány, někteří byli i velmi agresivní a divocí např. leguán Riki – socializace trvala rok a půl, ale nakonec se podařilo a i tento leguán od nás odkacházel jako "mazel". Přesvědčili jsme se, že věty typu „tento leguán zelený se nedá socializovat“ a „Můj leguán je již velmi starý na socializaci.“ jsou mylné. Jsme přesvědčeni, že každý leguán se dá do určité míry socializovat. Sice z něj nemusí být úplný mazel, ale rozhodně se bude moci dát brát do rukou a třeba i pohladit.

Mohli bychom si říci pár drobných rad, když si přinesete leguána domů:

Rozhodně na leguána nespěchejte, nechte ho rozkoukat, je v novém prostředí a na mnoho leguánů to působí velmi stresově. Někteří to vnímají dobře a hned se i první den nažerou, ale mnozí nejedí třeba týden a někteří i déle. Pokud vidíte, že leguán je příliš vystresovaný, tak ho raději ještě nechte být (tuto dobu však příliš neprodlužujte). Nejvíce stresově to působí hlavně na malé leguány, pobíhají po terárku a nedají se ani chytit – hlavním pravidlem je nehonit je, zbytečně by si mohl ublížit. Velcí leguáni jsou již vyrovnanější, pokud se jim něco nelíbí hned Vám to dají najevo švihnutí ocáskem nebo kousnutím.

Důležité je, umísťovat nově příchozí leguány do menších terárií (toto berte prosím s rozumem a uvědomte si, že menší terárium neznamená, že se v něm nebude moci leguán hýbat!!!!) a přiliš neprodlužovat dobu, kdy ho necháte se aklimatizovat. Pokud malého legoše umístíte do prostorného terária s úkryty a necháte ho několik týdnů na pokoji, socializace se tak může velmi prodloužit (např. do doby, než vyroste, pak je to ale daleko těžší).

Pokud již vidíte na leguánovi, že je na tom lépe a neutíká před vámi přes celé terárium můžete začít se socializací. Každý leguán se chová trochu jinak, proto si řekneme pár hlavních rad při socializaci:

• na každého leguána musíte jít velmi pomalu – všeobecně se bojí rychlých pohybů

• když máte zrovna leguána, který švihá ocáskem, tak při manipulaci dávejte pozor, aby si ocásek někde neurazil

• mnoho leguánů a především malí leguánci se bojí přímo vaší ruky – je to pro ně velká neznámá, proto je lepší za nimi chodit přes laskominu, které mnozí neodolají. Vezměte si do ruky list např. pampelišky a pomaličku, polehoučku ho k němu přibližujte, pokud uvidíte, že nejeví známky útěku, tak pokračujte až k jeho hlavě, kde mu můžete nejdříve nabídnout list jako zákusek. Když se bude bát si vzít, začněte ho šimrat listem na hlavě, až začne zavírat oči, po chvíli můžete zkusit vyměnit list za svůj prst a zkusit ho šimrat prstem, akorát musíte lehce a pokud možno přesunout ruku rychle, aby si leguán nestačil uvědomit, že už ho nešimrá list, ale váš prst. Pokud bude leguánek svolný, můžete ho zkusit hladit i po zádech. Nejlépe je tyto kroky provádět i několikrát denně a po pár dnech, týdnech si na vás váš leguán zvykne a už se vás nebude bát. U některých to opravdu může trvat pár dní, ale u některých to trvá i déle – půl roku, rok ba i více. Záleží, jak je váš leguán starý a hlavně, co zažil předtím než se dostal k vám. Hlavně jsme si také při tomto procesu zapomněli říci, že velmi důležité je na leguána mluvit. Povídejte mu cokoliv, co vás napadne, ale mluvte

• předchozím bodem můžeme zrovna navázat dále. Nikdy nemůžete vědět přesně, pokud si tedy leguána neberete od svých blízkých známých, co předtím zažil. Někteří mají velmi špatné vzpomínky a proto jim socializace trvá o to déle. Rozhodně mějte se svým leguánem hodně TRPĚLIVOSTI! Určitě si to zaslouží a vy i on budete nakonec mile překvapeni

• ze začátku socializace moc nesahejte leguánovi na jeho ocásek. Jsou na něj velmi citliví a mnohdy se tím někteří rozhodí. Postupně až se na vás více zvykne ho po ocásku opatrně hlaďte, protože i to je velmi důležité. Uvidíte, že ze začátku leguán bude ocasem uhýbat, ale postupně si na to zvykne. Ohledně ocásku ještě jednu důležitou věc a tou je, pokud Vám leguán utíká NIKDY NECHYTEJTE LEGUÁNA ZA JEHO OCAS! Trhne s ním a ocas vám zůstane v ruce nebo si ho může i o něco urazit, jak se vás lekne. Je mnoho variant, jak leguán přišel o svůj krásný chvost a hlavně je to velká škoda

• pokud už přejdete do fáze, kdy si ho můžete hladit a on před vámi nebude utíkat, zkuste ho opatrně brát i do ruky. Ze začátku se mu to rozhodně nebude líbit, ale více si tak zvykne na vaše ruce. Snažte se ho brát, ale tak, aby se nebál – to znamená, že mu pod jeho končetiny dáte svoje ruce, aby se cítil takto v bezpečí a mohl se končetinami opřít o vaše ruce. Když leguánovi visí končetiny, tak je nervózní, více sebou škube a celkově se mu to nelíbí. V klidu si s ním někde sedněte, kde se bude cítit v bezpečí a bude vidět na svoje terárko, které už zná. A můžete začít s „mazlením“

• pokud máte dobře zařízenou místnost, kde je leguán usídlen a nemůže zalézt někam za skříň, postel, gauč nebo cokoliv jiného, nechte mu pootevřené dvířka terária (za předpokladu, že se Vás v teráriu již nějakou dobu nebojí a dobře na Vás reaguje). Až si zvykne na svoje terárium a omrzí ho, tak se určitě bude chtít vydat na průzkum. Připravte mu na okně, kde bude mít dobrý výhled ven nějaký posez, např. ručník a bezpečně umístěný zdroj tepla. Ze začátku ho tam párkrát můžete dát sami, aby si na tam zvykl. Rozhodně, ale nezůstane na místě, ale začne propátrávat celou místnost. Leguáni jsou velmi zvědaví. Někteří se bojí a zůstávají ležet, ale někteří hned vyráží na průzkum. Nebojte se a nechte ho prolézt, on si celou místnost prozkoumá a buď se vrátí zpátky na  místo nebo do terária. Rozhodně je to pro vašeho leguána velmi přínosné, více vám bude věřit a bude se tak cítit velmi dobře. Mnozí leguáni už se pak nechtějí ani vracet do svých terárek, protože jim to venku v pokoji velmi vyhovuje

• důležité je také, pokud už se rozhodnete pouštět vašeho zelenáče zavírat v místnosti okna, aby vám nemohl vylézt ven, kde by se vám ztratil jako jehla v kupce sena

• také je důležité při prvních pokusech o průzkum místnosti dobře zabezpečit škvíry za skříněmi, různými zařízeními, počítačem a mnoho dalších skulin, kam se může leguán dostat. V začátcích pouštění je to dobré zabezpečit, protože je leguán opravdu velmi zvědavý. Zaleze do skulinky, chvíli tam pobude a jak tam není teplo, tak vystydne. Studený lego ztuhne, zaleží na teplotě a už se mu bude špatně vylézat nebo spíš už vám nevyleze a vy ho budete všude hledat. Hlavně při hledání pozor na posouvaní zařízení, mohli byste mu tím vážně ublížit – teď se bavíme hlavně o malých legoších, kdy je můžete i zamáčknout, u velkého je to spíš již ulomení ocasu. Při vyndávání, dávejte pozor, aby se mu někde nezasekl ocásek, mohl by o něj přijít. Při prvních pouštění byste ho měli mít stále pod dozorem, aby se mu opravdu nic nestalo

• jestli máte již většího lega a chcete ho pouštět po místnosti, raději odstraňte všechny předměty, které by na sebe mohl převrhnout např. květináče, různá těžítka, vázičky. On na to vleze a převáží se to s ním a nejdřív spadne lego a za ním nebo na něj např. květináč

• pokud uvidíte, že se váš zelenáček tolik venku nebojí, zkuste samozřejmě také chodit k němu na jeho vyhřívací místo a hladit ho. Uvidíte sami, jak na vás bude reagovat, pokud se vás bude bát, zkuste se k němu přibližovat opravdu velmi pomalu a třeba si i sednout vedle vyhřívacího místa a povídat si s ním

• socializace u těchto krásných plazů je individuální – záleží na jeho psychice, jak jsme si již popsali v předešlých bodech. Hlavní je to, že pozemního leguána, agamu a další socializujete ve většině případech rychleji než leguána zeleného. Je to hlavně také díky tomu, že je to stromové zvíře a není tolik zvyklé na kontakt s lidmi. Koukají na vše ze stromů a jsou přitom perfektně maskovaní

• u velkých leguánů si dávejte opravdu pozor! Nikdy nemůžete vědět, co mohli dříve zažít, pokud ho neznáte od malička a mohli byste pak přijít zbytečně k nějakému pořádnému kousanci. To není nikdy dobré. Někteří lidé se od té doby začnou bát a přestanou socializovat a komunikovat s leguánem. Pokud se k tomu opravdu hned o začátku nepostavíte čelem a nebudete se mu věnovat opravdu každý den, pak socializaci velmi prodlužujete a může se pak stát i to, že nakonec i vy řeknete, že váš lego nelze socializovat. Nesmíte zapomenout, že jste ztratili trpělivost vy a je to pro vás velká škoda

• důležité je se do vašeho leguána vcítit a uvidíte kroky socializace velmi lépe a jasněji a díky tomu socializaci urychlíte. Zkuste vidět jednotlivé kroky, co děláte leguánovi i z jeho stránky. Vciťte se do tvora žijícího na stromě a uvidíte v čem děláte chybu

Pokud byste potřebovali další rady a tyto by vám nestačili, stačí se na nás obrátit a popsat chování vašeho leguána, poslat fotky terária a samotného leguána. Budeme se vám a i vašemu leguánovi snažit poradit, co nejlépe. Hlavně se opravdu vašeho leguána nebojte a obrňte se trpělivostí a hlavně pílí v jeho socializaci. Přejeme moc a moc úspěchů.

Závěr: základní potřebou je uvědomit si fakt, že leguáni zelení jsou od přírody divoká a svobodná zvířata, které ničím k ničemu nepřinutíte (ve skutečnosti přinutíte, ovšem degradujete tak svobodomyslnost divokého tvora a tím pošlapete jeho důvěru). Zvíře musí chtít samo, my se jen určitými "technikami" můžeme pokusit leguána přesvědčit, že pro něj nepředstavujeme žádnou pomyslnou hrozbu, ba naopak když přicházíme, znamená to pro leguána vždy něco příjemného.

Jsou samozřejmě chvíle, kdy je potřeba s leguánem manipulovat, ať chce nebo ne - podání léčiv, ošetření zranění apod.

Manipulace

– držení dospělého leguána, kterému věříte, že vás nepokouše. Přední nohy jsou v jedné ruce a zadní v druhé ruce. Takto velký jedinec potřebuje mít nohy opřené o vaše ruce, aby se nevrtěl, nesápal se po vás a neškrábnul vás. Je to držení na klasické přenášení leguána

Detailnější popis: jedna leguánova přední končetina je ve vaší dlani, druhá je většinou opřená o zápěstí. Naši zadní ruku umístíme zespodu leguáních zadních končetin. Jednu zadní končetinu si leguán opře o vaše zápěstí a druhou se přichytává vaší ruky nebo si ji opře o vaše tělo.

– držení dospělého leguána. Toto držení je pro jedince, kteří jsou již socializovaní a zvyklí na vaše ruce. Důvěřují vám. Druhou rukou ho samozřejmě můžete přidržovat. Toto držení je dobré i pro leguána, který hodně švihá. Ocas je totiž umístěn pod vaší rukou a leguán se tak uklidní, protože mu znemožňujete švihání ocasem. Pokud již máte takového jedince, který švihá ocasem, musíte ho přidržovat zároveň i druhou rukou, kterou máte volnou, protože takový jedinec sebou většinou mrská celý, nejenom ocasem. Vrtí i celým tělem

Detailnější popis: leguána zapřete o svoje tělo. Ocas a zadní končetiny vložíte pod ruku, kde zadní končetiny se opírají o vaši ruku. Přední končetiny jsou zapřeny o vaši dlaň. Pokud je to divočejší leguán stačí leguána více přitisknout k tělo. Samozřejmě nezamáčknout. Tak leguánovi znemožníte pohyb.

– zde je držení jednou rukou menšího leguána. U menšího leguána můžeme samozřejmě použít i předcházející dvě metody. Je to hlavně držení pro menší leguány, kteří jsou již alespoň částečně socializovaní. Pokud by to byl méně socializovaný leguán, který by sebou více házel nebo by na vás otvíral tlamku a vy byste potřebovali mít jednu ruku volnou, tak ho můžete zapřít o svoje tělo. Tím, že ho jen přiložíte ke svému tělo, ale nadále držíte ve stejné pozici jen se zapřením o tělo, abyste mu znemožnili utíkající pohyb

– zde vidíte uchopení menšího leguána, který je nesocializovaný. Na obrázku je Sandy, která je skoro socializovaná. Proto to nešlo ukázat úplně přesněji, protože zrovna žádného darebáka nemáme, ale držení přední části těla by mělo být níže. V této pozici by se vám divoký leguán mohl zakousnout do vaší ruky, čemuž chceme předejít. Uchopení zadních končetin je správné. Divokého leguána nebo leguána v amoku nejlépe uchopíme takto. Tím mu úplně nejlépe znemožníme jakýkoliv pohyb, aby si i on sám nemohl ublížit

Detailnější popis: zadní končetiny leguánovi natáhneme podél ocasu a držíme v úrovni kořene ocasu. Přední končetiny natáhneme podél těla a svojí rukou držíme. Pokud je to velký leguán, který by měl možnost vás pokousat do těla nebo by se hodně cukal, je možné ho znovu v tomto postoji přitisknout ke svému tělo zády. Nemusíte se bát, že byste něco svému miláčkovi udělali. Je to jen zapotřebí, aby vám i sobě si nemohl leguán ublížit.

– zde je vidět spíše jen nesení socializovaného leguána, který vám důvěřuje. Je naprosto uklidněný a naučený na manipulaci

Detailnější popis: pouze svého leguána položíte na svoji ruku, druhou rukou můžete přidržovat.