Toto téma nemusí být důležité jen pro ty, kteří chtějí leguána chovat na způsob mazlíka, ale i pro chovatele, kteří se budou snažit o jejich odchov a chov v teráriu. Vzhledem k tomu, že leguáni zelení jsou v dospělosti opravdu velcí, je pro majitele a i samotného leguána žádoucí, aby většina manipulace probíhala v klidu a bez zbytečného stresu obou zmíněných. V prvé řadě bychom chtěli říci, že jsme slyšeli velmi mnoho o tom, že se divoký dospělý leguán zelený nedá socializovat, protože je na socializaci již velmi starý. Již jsme se setkali s více leguány, někteří byli dost agresivní a divocí např. leguán Riki – socializace trvala rok a půl, přičemž v podstatě náhlá změna přišla až ke konci tohoto válečného období - nakonec se podařilo - upozorňujeme, a to je základ, zcela nenásilnou formou - a i tento leguán od nás odkacházel jako "mazel".

Proč se o tom zmiňujeme - chovatelé si totiž mnohdy pořídí leguána, nedokáží ho socializovat, časem ztratí trpělivost a nechají ho být. Jsou pak ale svým způsobem frustrovaní z faktu, že leguán se nedá ochočit tak, jak si představovali a kvůli čemu si ho valstně mnohdy i pořizovali. Leguán se pak často stává spíše trpěným zvířetem (opravdu vím, o čem píši), péče čím dál tím víc "vázne" a v nejlepším případě se leguán stěhuje k novému majiteli. Proto chceme povzbudit ty, kteří to již vzdali nebo vzdávají - jsme opravdu přesvědčeni, že každý, i starši leguán se dá do určité míry socializovat. Sice z něj nemusí být úplný mazel, ale rozhodně se bude moci dát brát do rukou a třeba i pohladit. Jediným zaručeným receptem je však vaše trpělivost. Je potřeba samozřejmě i nějak "vycítit" co už zabírá, ale bez trpělivosti nedosáhnete ničeho.

Mohli bychom si říci pár drobných rad, když si přinesete leguána domů:

Rozhodně na leguána nespěchejte, nechte ho rozkoukat. V novém prostředí jsou zvířata ve velkém stresu, někteří se aklimatizují rychle, ale mnozí nejedí třeba týden a někteří i déle. Pokud vidíte, že leguán je příliš vystresovaný, tak ho raději ještě nechte být (tuto dobu však příliš neprodlužujte). Nejvíce stresově to působí hlavně na malé leguány, pobíhají po terárku a nedají se ani chytit – hlavním pravidlem je nehonit je, zbytečně by si mohli ublížit. Velcí leguáni jsou již vyrovnanější, pokud se jim něco nelíbí hned Vám to dají najevo švihnutí ocáskem nebo kousnutím.

Důležité je, umísťovat nově příchozí leguány do menších terárií (toto berte prosím s rozumem a uvědomte si, že menší terárium neznamená, že se v něm nebude moci leguán hýbat!!!!) a přiliš neprodlužovat dobu, kdy ho necháte se aklimatizovat - jakmile začne dobře žrát, můžete to začít zkoušet. Pokud malého legoše umístíte do prostorného terária s úkryty a necháte ho i několik týdnů na pokoji, socializace se tak může velmi prodloužit (např. do doby, než vyroste, pak je to ale daleko těžší).

Je třeba si také uvědomit, že každý leguán má svou vlastní povahu a zaručený návod na ochočení neexistuje. Je ale dobré všeobecně respektovat pár zásad:

• na každého leguána musíte jít velmi pomalu – všeobecně se bojí rychlých pohybů

• když máte zrovna leguána, který švihá ocáskem, tak při manipulaci dávejte pozor, aby si ocásek někde neurazil

• mnoho leguánů a především malí leguánci se bojí přímo vaší ruky – je to pro ně velká neznámá, proto je lepší za nimi chodit přes laskominu, které mnozí neodolají. Vezměte si do ruky list např. pampelišky a pomaličku, polehoučku ho k němu přibližujte, pokud uvidíte, že nejeví známky útěku, tak pokračujte až k jeho hlavě, kde mu můžete nejdříve nabídnout list jako zákusek. Když se bude bát si vzít, začněte ho šimrat listem na hlavě, až začne zavírat oči, po chvíli můžete zkusit vyměnit list za svůj prst a zkusit ho šimrat prstem, akorát musíte lehce a pokud možno přesunout ruku rychle, aby si leguán nestačil uvědomit, že už ho nešimrá list, ale váš prst. Pokud bude leguánek svolný, můžete ho zkusit hladit i po zádech. Nejlépe je tyto kroky provádět i několikrát denně a po pár dnech, týdnech si na vás váš leguán zvykne a už se vás nebude bát. U některých to opravdu může trvat pár dní, ale u některých to trvá i déle – půl roku, rok ba i více. Záleží, jak je váš leguán starý a hlavně, co zažil předtím než se dostal k vám. Velice dobré je na leguána mluvit (fakt to funguje). Povídejte mu cokoliv, co vás napadne, zpívání je možné, pokud to aspoň trochu umíte, zvířeti samozřejmě nechceme přivodit zbytečný psychický šok :o)

• předchozím bodem můžeme zrovna navázat dále. Nikdy nemůžete vědět přesně, pokud si tedy leguána neberete od svých blízkých známých, co předtím zažil. Někteří mají velmi špatné vzpomínky a proto jim socializace trvá o to déle. Rozhodně mějte se svým leguánem hodně TRPĚLIVOSTI! Určitě si to zaslouží a vy a vlastně i on budete nakonec mile překvapeni

• ze začátku socializace moc nesahejte leguánovi na jeho ocásek. Jsou na něj velmi citliví a mnohdy se tím někteří rozhodí.  Velice důležitá věc - pokud Vám leguán utíká nebo je v pohybu (mohl by se leknout) nikdy ho nechytejte za ocas! Trhne s ním a ocas vám zůstane v ruce nebo si ho může i o něco urazit, jak se vás lekne.
  

• pokud už přejdete do fáze, kdy si ho můžete hladit a on před vámi nebude utíkat, zkuste ho opatrně brát i do ruky.  Snažte se ho brát, ale tak, aby se nebál – to znamená, že mu pod jeho končetiny dáte svoje ruce, aby na nich ležel jako na větvi (podepírán zespodu), ze začátku se příliš nevzdalujte od terária, ať vidí alespoň nějaké známe prostředí
  

• u velkých leguánů si dávejte opravdu pozor, nikdy nemůžete vědět, co mohli dříve zažít, pokud ho neznáte od malička a mohli byste pak přijít zbytečně k nějakému pořádnému kousanci. To není nikdy dobré. Někteří lidé se od té doby začnou bát a přestanou socializovat a komunikovat s leguánem. Pokud se k tomu opravdu hned o začátku nepostavíte čelem a nebudete se mu věnovat opravdu každý den, pak socializaci velmi prodlužujete a může se pak stát i to, že nakonec i vy řeknete, že váš lego nelze socializovat. Nesmíte zapomenout, že jste ztratili trpělivost vy a je to pro vás velká škoda
  

Závěr: základní potřebou je uvědomit si fakt, že leguáni zelení jsou od přírody divoká a svobodná zvířata, které ničím k ničemu nepřinutíte. Zvíře musí chtít samo, my se jen určitými "technikami" můžeme pokusit leguána přesvědčit, že pro něj nepředstavujeme žádnou pomyslnou hrozbu, ba naopak když přicházíme, znamená to pro leguána vždy něco příjemného. Proto je zcela nepřípustné, mj. i z etických a morálních důvodů vyvíjet na zvířata v při pokusech o chočování těžší fyzický nátlak (zcela jednoduše - nemlátit!).

Jsou samozřejmě chvíle, kdy je potřeba s leguánem manipulovat i proti jeho vůli - podání léčiv, ošetření zranění apod.

Manipulace

– držení dospělého leguána, kterému věříte, že vás nepokouše. Přední nohy jsou v jedné ruce a zadní v druhé ruce. Takto velký jedinec potřebuje mít nohy opřené o vaše ruce, aby se nevrtěl, nesápal se po vás a neškrábnul vás. Je to držení na klasické přenášení leguána

Detailnější popis: jedna leguánova přední končetina je ve vaší dlani, druhá je většinou opřená o zápěstí. Naši zadní ruku umístíme zespodu leguáních zadních končetin. Jednu zadní končetinu si leguán opře o vaše zápěstí a druhou se přichytává vaší ruky nebo si ji opře o vaše tělo.

– držení dospělého leguána. Toto držení je pro jedince, kteří jsou již socializovaní a zvyklí na vaše ruce. Důvěřují vám. Druhou rukou ho samozřejmě můžete přidržovat. Toto držení je dobré i pro leguána, který hodně švihá. Ocas je totiž umístěn pod vaší rukou a leguán se tak uklidní, protože mu znemožňujete švihání ocasem. Pokud již máte takového jedince, který švihá ocasem, musíte ho přidržovat zároveň i druhou rukou, kterou máte volnou, protože takový jedinec sebou většinou mrská celý, nejenom ocasem. Vrtí i celým tělem

Detailnější popis: leguána zapřete o svoje tělo. Ocas a zadní končetiny vložíte pod ruku, kde zadní končetiny se opírají o vaši ruku. Přední končetiny jsou zapřeny o vaši dlaň. Pokud je to divočejší leguán stačí leguána více přitisknout k tělo. Samozřejmě nezamáčknout. Tak leguánovi znemožníte pohyb.

– zde je držení jednou rukou menšího leguána. U menšího leguána můžeme samozřejmě použít i předcházející dvě metody. Je to hlavně držení pro menší leguány, kteří jsou již alespoň částečně socializovaní. Pokud by to byl méně socializovaný leguán, který by sebou více házel nebo by na vás otvíral tlamku a vy byste potřebovali mít jednu ruku volnou, tak ho můžete zapřít o svoje tělo. Tím, že ho jen přiložíte ke svému tělo, ale nadále držíte ve stejné pozici jen se zapřením o tělo, abyste mu znemožnili utíkající pohyb

– zde vidíte uchopení menšího leguána, který je nesocializovaný. Na obrázku je Sandy, která je skoro socializovaná. Proto to nešlo ukázat úplně přesněji, protože zrovna žádného darebáka nemáme, ale držení přední části těla by mělo být níže. V této pozici by se vám divoký leguán mohl zakousnout do vaší ruky, čemuž chceme předejít. Uchopení zadních končetin je správné. Divokého leguána nebo leguána v amoku nejlépe uchopíme takto. Tím mu úplně nejlépe znemožníme jakýkoliv pohyb, aby si i on sám nemohl ublížit

Detailnější popis: zadní končetiny leguánovi natáhneme podél ocasu a držíme v úrovni kořene ocasu. Přední končetiny natáhneme podél těla a svojí rukou držíme. Pokud je to velký leguán, který by měl možnost vás pokousat do těla nebo by se hodně cukal, je možné ho znovu v tomto postoji přitisknout ke svému tělo zády. Nemusíte se bát, že byste něco svému miláčkovi udělali. Je to jen zapotřebí, aby vám i sobě si nemohl leguán ublížit.

– zde je vidět spíše jen nesení socializovaného leguána, který vám důvěřuje. Je naprosto uklidněný a naučený na manipulaci

Detailnější popis: pouze svého leguána položíte na svoji ruku, druhou rukou můžete přidržovat.