Nemoci

V následujícím článku se Vám pokusíme popsat nejčastější onemocnění u leguánů chovaných v zajetí. Pokud si myslíte, že má vaše zvíře nějakou zde popsanou nemoc, poraďte se s kvalifikovaným veterinářem.

Metabolické poruchy kostí

Metabolická porucha kostí (dále jen MBD) je spolu s dnou jedním z nejčastějších onemocnění v zajetí chovaných leguánů zelených.

MBD není vlastně jedna nemoc, spíše je to termín pro popsání několika zdravotních poruch, které zasahují do funkce metabolismu kostí. Proto je důležité rozeznat hlavně nutriční nebo renální příčiny MBD.

 

  • Sekundární nutriční hyperparathyroidismus (nutritional secondary hyperparathyroidism):

Nejčastější forma MBD u leguánů zelených. Příčinou této nemoci jsou špatná výživa, nedostatek dietárního vápníku a vitamínu D3, špatná rovnováha mezi vápníkem a fosforem (Ca:P 1:2) a neadekvátní poskytování ultrafialového (UV) světla. O potřebě a funkci UV světla se dočtete v kapitole Terárium/osvětlení.

Projevy:

Nejčastěji se projevuje jako „gumová tlama“ (nápadné otoky a deformace změklých čelistí – fibrózní osteodystrofie), častými zlomeninami kostí, deformací páteře a dlouhých končetinových kostí. Paralelně se můžou vyskytovat a také se vyskytují problémy s příjmem potravy.

V zásadě jde o to, že v momentě nedostatku vápníku začne štítná žláza nadměrně produkovat parathyroidální hormon, který zapříčiní resorbci kalcia z kostí, aby tak pokryl potřebu vápníku v měkkých tkáních. Pokud tento jev nastává u mladých rychle rostoucích leguánů, nazývá se rachitida. Pokud se tak děje u dospělých leguánů, jde o termín osteomalácie (osteomalacia).

Léčba:

Jako součást léčby je nejúčinnější vystavení leguána pravému slunečnímu světlu nebo alespoň dostatečně silnému umělému UV zdroji, který by měl ostatně být přítomen v ubikaci stále, jako součást prevence.

Dále je potřeba zvýšit příjem vápníku pro dostatečnou produkci kalcitoninu. U lidí se dodává syntetický kalcitonin (Salmon Calcitonin – SCT), stejně tak probíhá léčba i u leguánů (samozřejmě v rozdílných dávkách). Umělý kalcitonin se injekčně dodává s vitamínem D3, až se hladina vápníku v krvi stabilizuje, často pomocí orálních dávek D3 a calcium glukonátu, spolu se zlepšením ubytovacích a stravovacích podmínek. Shrnuto, umělý kalcitonin – SCT se nikdy nepodává při hypocalcemii (nedostatek vápníku), ale jako „nastartování“ kalcifikace kostí až po stabilizaci množství calcia v měkkých tkáních.

Tato terapie trvá min. 4-6 měsíců s tím, že na organismus leguánů má neblahý dopad (anorexie, zátěž ledvin apod.), proto je vždy naprosto nezbytné učinit všechna preventivní opatření, aby k této nemoci nedošlo.

mbd1

Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006

mbd2

Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006

Závěr:

Prognózy k vyléčení tohoto typu MBD nejsou dobré a v mnoha případech dochází k nepříjemné smrti pacienta (v průběhu nemoci pak osteodystrofie, patologické zlomeniny, paralýza apod.). Naproti tomu, plazi mají úžasnou schopnost regenerace a pokud se začne léčit včas, mohou s jistými omezeními žít dále.


 

  • Sekundární renální hyperparathyroidismus (renal secondary hyperparathyriodism):

Hyperfosfatémie (hyperphosphatemia) je charakteristickým znakem renální MBD. Je také spojena s nízkou hladinou calcitriolu, kalcifikace měkkých tkání, renální osteodystrofie a hypokalcemie. V kostce – fosfor je absorbován gastrointestinálním traktem a eliminován v ledvinách. Nadbytek fosforu pak způsobí sníženou schopnost ledvin filtrovat, což vede k zadržení fosforu a hyperfosfátemii. Nadbytek fosforu má také za následek poruchy ve štítných hormonech a množství calcitriolu, což vede k nízké hladině vápníku v těle.

Renální MBD se vždy projevuje jako hypertrofní osteopatie (HO) a osteomyelitída (bakteriální a houbová).

Hypertrofní osteopatie
se projevuje jako ochromení, bolest v končetinách a nechuť k pohybu. U leguánů zelených se vyskytuje zřídka.

Bakteriální Osteomyelitis (osteomyelitída) je u leguánů zelených běžná, často doprovázena hnisavou artritidou. Tato forma se může vyskytnout po zánětu různých zranění, postižení leguáni jsou podvyživení, vystresovaní a s potlačenou imunitou. Mohou se vyskytovat anaerobní, areobní nebo houbové bakterie – nejčastěji jsou zasaženy dlouhé končetinové kosti, páteř, kosti prstů a čelisti. Léčba se sestává s injekčních dávek antibiotik a ustálení optimálních fyziologických teplot. Pokročilá stádia vyžadují chirurgický zákrok k odstranění nekrotizované tkáně z krve a kostí. V nejhorších případech je nutná amputace zasažených končetin.

Dalším případem MBD u plazů obecně je páteřní osteopatie. Projevuje se jako deformace páteře a u ještěrů bývá jejím původcem často sekundární nutriční hyperparathyroidismus. Nejčastěji postihuje hady, Páteřní osteopatie. nicméně leguánům a ostatním ještěrům se také „nevyhýbá“.

mbd3


Dna
Dna patří s MBD mezi nejčastější poruchy metabolismu u leguánů zelených v zajetí. Původcem tohoto onemocnění u leguánů je ve většině případů nevhodná strava obsahující živočišné proteiny, resp. překrmování živočišnými proteiny. Mezi další příčiny patří i chov při příliš vysokých nebo nízkých teplotách a nedostatečný podíl tekutin v krmení.

U leguánů jako herbivorů vede podávání živočišného proteinu k nadměrné tvorbě kyseliny močové. V krvi plazů se kyselina močová vyskytuje nejčastěji ve formě urátů. Tyto uráty a kys. močová jsou látky velmi špatně rozpustné ve vodě, takže pokud se tyto formy v těle vyskytují v příliš velkém množství, kyselina močová krystalizuje. Vytváří tak vodou nerozpustné krystaly, které se ukládají v různých tkáních po těle (tento jev se také nazývá hyperurikemie). Tato krystalizace pak vede především k bolestivým zánětům kloubů. Krystaly pak mohou být uloženy i kolem kloubů v dalších podkožních a vnitřních tkáních (např. játra, plíce, osrdečníkový vaz). Dochází pak mj. k selhání ledvin a močového měchýře.

Existují dvě klasifikace onemocnění dnou – primární a sekundární.

Primární dna
je způsobena nadměrnou produkcí kyseliny močové. U lidí je více jak 90% lidí trpící dnou zasaženou touto formou.

Sekundární dna
nastává, když hyperurikemie vyústí z nějakého chronického onemocnění nebo z podávání léčiv, které zasahují do normální rovnováhy mezi vytvářením a odbouráváním kyseliny močové.

Léčba:

Probíhá zavodňováním a podáváním antihyperurikemických léků (u lidí allopurinol, který se v posl. době stále častěji používá i u plazů), které sníží obsah urátů v těle. Mnoho těchto léků má nežádoucí vedlejší účinky. Allopurinol se u nás většinou podává ve formě tablet s názvem Milurit.

V případě větších úložišť krystalů lze postižené místo vyjmout chirurgicky, ovšem většinou je kloub i po takovéto proceduře poškozen.

Závěr:

Tato nemoc u lidí působí velkou bolest, nicméně vnímání bolesti u leguánů nebylo ještě dostatečně popsáno. Je správné předpokládat, že se leguání pacient „cítí“ podobně jako člověk. Léčba trvá velmi dlouho a zároveň na tuto nemoc umírá pořád velké procento leguánů zelených v našich domácnostech.


Abscesy
Abscesy jsou u leguánů velmi častým onemocněním. Jsou většinou bakteriálního původu, ale mohou se v nich vyskytovat i plísně, cizí tělesa, neoplazie a metozoální parazité.

Původem abscesů jsou mnohdy záněty zranění (často po kousnutí jiným leguánem), ale i nevhodné osvětlení, teplota, stres a dokonce i strava. Mohou být také následkem metabolických poruch kostí.

rostral_absces

Rostrální absces. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006

Abscesy můžou být měkké, ale i velmi tvrdé útvary. Vyskytují se jak na kůži, tak ve vnitřních tkáních (ledviny, gastrointestinální trakt, mozek…).

Abscesy mohou vznikat i z infekčních tumorů, hematomů, porušené tkáňě a parazitárních cyst.

Pro léčbu abscesů je vždy základem jeho chirurgické odstranění a odstranění okolní nekrotické tkáně. Na základě bakteriologických rozborů se některé abscesy mohou léčit antibiotiky. Nicméně nejpoužívanější antibiotika (amikacin a enrofloxacin) v plazí medicíně jsou na léčbu abscesů neúčinná.

Jedním z nebezpečných druhů abscesů jsou například tzv. aurální (ušní) abscesy. Mohou se vyskytovat na konci Eustachovy trubice i u bubínkové blány apod. Důvodem tohoto onemocnění jsou příliš nízké teploty, špatná strava (zvláště pak chudá na vit. A) a zařízení ubikace.

Léčba často probíhá chirurgickým odstraněním, stejně jako v případě „normálních“ abscesů. Pro dostatečnou zásobu vit. A se primárně doporučuje užívat orální vit. A, spíše něž injekčně (aby nedošlo k chybné hypervitaminóze vitamínem A).

Absces na prstu přední končetiny.

absces

 Absces na dolní čelisti, před chir. zákrokem.

absces2

Absces na dolní čelisti, po chir. zákroku

absces 3


 

Zadržení snůšky – retence

retence

Chirurgicky vyjmutá neoplozená zadržená snůška.

Zadržením snůšky u nás trpí velké procento chovaných samic leguánů. Problém spočívá v tom, že chovatelé často nerozpoznají to, že je jejich samice vůbec gravidní a tak se dle toho nezařídí nebo už je pozdě.

V případě zadržení snůšky se jedná o problém, kdy samice není schopna vyklást všechna nebo některá ovulovaná vejce.

Příčinnou zadržení postovulační snůšky bývá nejčastěji nevyhovující nebo úplně chybějící kladiště, stres, špatné teploty znemožňující termoregulaci, špatná strava a dehydratace.

Jednou z příčin bývají také příliš velká snůška (počet vajec), velká nebo deformovaná vejce, která jednoduše mechanicky neprojdou kloakou a také fyzické predispozice samice (vrozené poruchy skeletu, malá velikost samice a mj. také metabolická porucha kostí). Nakonec může být příčinou i špatná fyzická kondice samice, žijící v nevyhovujícím prostředí s nevyhovující stravou, absence UV lamp (s tím spjatá hypovitaminóza D3), dobrého osvětlení apod.

Hlavními projevy zadržení snůšky je neklidné chování, deprese (rozuměj viditelné změny nálady), odmítání potravy, hrabání v koutech terária či v kladišti (po většinu dne). Někdy lze dokonce v dutině břišní pozorovat vystouplé ovály (vejce), pokud je samice správně natočena.

Pokud není retence včas odhalena a „vyřešena“ může a také mnohdy dochází k prasknutí vajec a vylití žloutku do dutiny břišní. Pokud není tento problém vyřešen včas a chirurgickým zákrokem napraven, začne se žloutek v dutině kazit a leguán umírá. V některých případech může nastat i výhřez vejcovodu.

„Léčba“ by měla být zahájena injekčním podáním kalcia (často kalcium glukonát) a pokus o vykladení vajec (v ubikaci s vhodným kladištěm). Pokud se toto nedaří, aplikuje se injekčně oxytocin (ve zkratce hormon, vyvolávající kladení). U ještěrů bývá s tímto hormonem více jak 50% úspěšnost, ale měl by se podat až v případě, kdy už nejsou jiné možnosti.

Jednou s možností je také chirurgické vyjmutí vajec, v tomto případě se v naprosté většině případů doporučuje provést zároveň kastraci.


Folikulární stáze

Folikulární stáze je čím dál častějším jevem v zajetí chovaných samic. Hlavní důvod folikulární stáze není ještě příliš znám, ale předpokládá se, že mu předchází stres samice a nevhodné chovné podmínky (strava, teplota, osvětlení apod.). Folikulární stáze je také velice úzce spjata s předcházejícím tématem zadržení snůšky. Indikátory bývají stejné jako v případě zadržení snůšky (nahoře).

Každá samice má v sobě v době tvorby vajec folikuly, které ovulují, přechází do vejcovodů, kde dochází k dotvoření vajec (kalcifikace – obalení skořápkou apod.). V případě folikulární stáze narůstají folikuly do velkých rozměrů ale neovulují. Folikuly (ve vejcovodech) pak vyplňují břišní dutinu a tlačí na ostatní orgány. Takže samice si vlastně myslí, že je gravidní a snaží se vejce naklást.

Folikulární stáze se vždy řeší operativním zákrokem, kdy jsou folikuly vyjmuty, v naprosté většině i s vejcovody (kastrace). Kastrace je vždy lepším řešením, protože by se folikulární stáze mohla v budoucnu opakovat.

folikule

Chirurgicky vyjmuté folikuly.


Kloakální výhřezy
Nejčastějšími kloakálními výhřezy bývají výhřez hemipenisu, vejcovodu, močového měchýře a střeva.

Výhřez hemipenisu

Nejčastěji nastává jako následek infekce, nevhodného sondování nebo násilného oddělení při kopulačním aktu. Stává se i při masturbaci (což leguáni zelení dělají). Další příčinou bývá ucpání a neurologická disfunkce.

Vyhřeznutá tkáň by měla být očištěna, lubrikována a jemně „umístěna“ zpátky do kloaky. Pokud je výhřez příliš velký, může se po stranách naříznout kloaka. Řez pak dovolí vrátit tkáň zpět. Jestliže je tkáň již znekrotizovaná nebo porušená, je možná i amputace.

vyhrez_kloaky

Výhřez hemipenisu u leguána zeleného. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006


Výhřez vejcovodu

Může nastat (nejen) při zadržené snůšce. Vejcovody bývají v tomto případě již většinou poškozené, ale pokud je vyhřeznutý jen jeden (ze dvou) vaječníků, pacient může být ještě plodný.

V případě výhřezu vejcovodů se doporučuje následná kastrace, tedy jejich odstranění.

Výhřez střeva

Bývá většinou následkem tenesmu (bolestivé nucení na stolici). Zároveň mu předchází hlavně zácpa, dále bakteriální střevní katar a parazitární střevní katar. Zácpa často nastává v příliš malých ubikacích, kde je zvířeti znemožněn pohyb ke stimulování normálního vylučování. Příčinnou vyhřeznutí střeva bývá i zkrmování velkého množství těžce stravitelné potravy. U hodně případů stačí prostě nadbytečnou vyhřezlou tkáň odstranit a uzavřít ji dokola kloakálními švy.


Zranění
Zranění ocasu:

Leguání (nejen) ocas je důležitou součástí jejich těla. Pomocí něho leguáni plavou, brání se a ocas jim také slouží k udržení rovnováhy na větvích stromů. Kosterní stavba ocasu je vlastně prodloužení páteře.

Pokud leguán přijde o ocas, může to mít nepříznivé dopady jak fyzické, tak i psychické. Leguáni mají schopnost ocas zlomit a následně potom (dle chovných podmínek, zdravotního stavu, ale i věku) jim může ocas dorůst – tzv. regenerát. Dorostlý ocas již neroste s kostmi (ocasní páteří) ale je tvořen chrupavkovitým jádrem. Regenerát také nedorůstá do původní délky ocasu, ani zbarvení. Může být až o 1/3 kratší a většinou je tmavší s „žíháním“ původního zbarvení nebo a to zvlášť u starších jedinců, zcela černý či nahnědlý.

Zlomení ocasu bývá většinou následkem neopatrné manipulace, chytání přímo za ocas, ale také nástrahami chovné ubikace nebo při volném pohybu po domě. Jakmile si leguán někde zachytne ocas, snaží se vehementně dostat pryč a „cuká“ sebou tak dlouho, dokud se nedostane pryč, klidně i na úkor toho, že se mu zlomí ocas. Jednou z častých problémů bývají překřížené větve v teráriu nebo různé prostory, kam se ocas zasekne.

Jasné ponaučení zní: „Nikdy nechytejte svého leguána za ocas a stavějte ubikace tak, aby se při křížení větví nevytvářely prostory kam je možno ocas zaseknout.“


Kromě zlomení ocasu může nastat řada dalších problémů – jedním z nejzásadnějších problémů je „cévní odumírání“ (ascending avascular necrosis) – projevuje se jako jakési usychání ocasu – od špičky ocasu pozorujeme pokračující nekrózu, černání. U mláďat je možné špičku ocasu ulomit kousek nad postiženým místem. U dospělců je potřeba, zvlášť podle rychlosti postupu nekrózy ocas ulomit nad postiženým místem – vždy u odborníka. Příčiny tohoto onemocnění nejsou do detailu probádána, jedním z důvodů je však švihání agresivního jedince do stěn terária. Problémem také bývá změna ubikace, kdy je leguán velmi bázlivý a stresovaný a při manipulaci běhá v amoku po teráriu.

lamani_ocasu

Technika přirozeného zlomení ocasu u leguánů zelených. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006: pozn.: tuto metodu musí vždy provádět pouze specializovaný veterinář !


Na ocasu se pak často mohou vyskytovat i různé abscesy, otoky a dermatitidy. Na kořeni ocasu jsou umístěny pachové žlázy. Jak se v nich kumulují pachové sekrety, mohou se zanítit nebo se můžou vytvořit abscesy.

Taktéž se mohou zanítit či vytvořit abscesy na hemipenisech. V hemipenisech se také mohou hromadit zátky buněk a buněčných sekrecí – tzv. hemipenisové zátky. Ty jsou u leguánů zelených poměrně časté. Někdy se dají manuálně odstranit, někdy je potřeba malý chirurgický zákrok. V nejhorších případech můžou jako následek hemipenisy vyhřeznout, znekrotizovat či infikovat a zapříčiní infekci ocasu.


Posledním častým případem je tzv. disekdyse, to znamená, že následkem špatného svlékání se na ocase hromadí stará nesvlečená kůže. Ta pak doslova zaškrcuje ocas (ocas roste, ale stará kůže zůstává stejná) a ten pak odumírá. Stejný problém velice často postihuje i prsty na končetinách. Hlavní příčinou je příliš nízká vlhkost v teráriu.

avascular_necrosis

Hromadění nesvlečené kůže může vézt až k nekróze konce ocasu. Mader/Reptile Medicine and Surgery 2006


Spáleniny:

Plazi jsou, jak je známo, ektotermní živočichové, závislí na vnějších teplotách. Tedy plazi žijící v zajetí potřebují ke svému přežití různé tipy zdrojů tepla.

Lidé a savci obecně mají vyvinutý reflex – pokud si sáhneme na rozpálenou pánev, ihned to zabolí a ucukneme. Plazi tento reflex nemají, čím to skutečně je, se neví. Tudíž např. had zamotaný kolem květináče s žárovkou na něm bude klidně ležet, dokud se nespálí.

U leguánů toto „perfektně funguje“ při použití topných kamenů a zdrojů působících zespoda. Nutno podotknout, že spáleniny způsobené těmito zdroji jsou stále ještě velmi časté. To ale neznamená, že jsou to jediné případy spálenin. Proto je vždy nutné se vyvarovat kontaktu zvířete s tepelným zdrojem. O tom se více dočtete v naší kapitole Terárium.


Jednotlivé druhy popálenin uvedeme spíše jen pro pořádek.

1. stupeň – spáleniny jsou povrchové, které postihují pouze epidermis (svrchní část pokožky). U savců je kůže zarudlá a vyskytují se puchýře (mohou se vyskytnout i u plazů). U plazů připomíná spálená kůže odřeniny (šupiny jsou růžové, bílé nebo bezbarvé).

2. stupeň – spáleniny úplně zničí svrchní část kůže (i s šupinami) a mohou zasáhnout i do vnitřních vrstev kůže.

3. stupeň – celá vrstva kůže je zničena. Tyto spáleniny nebývají bolestivé, jelikož jsou spálena i nervová zakončení. Postižená místa mají bílou nebo černou barvu.

4. stupeň – někdy se používá i termín 4. stupně popálení a to v případě, že jsou postižena i svalová a kostní místa. Tento stupeň popálenin je v naprosté většině fatální.
Léčení spálenin:

Výhodou plazů jsou extrémně rychlé a účinné regenerační schopnosti. Proto se většina spálenin dá úspěšně vyléčit.

Miniaturní spáleniny se většinou dají ošetřit doma „první pomocí“ – tj. ihned chladit postižené místo vodou a až do vyléčení zvíře pravidelně namáčet ve vodě (např. v heřmánkovém odvaru). Pokud se vyskytnou vážnější spáleniny, je nezbytně nutné navštívit veterináře. Jestli jsou spáleniny 2 – 3 stupně, je dobré držet leguána po dobu léčení v aseptickém teráriu (bez substrátu, maximální hygiena). Pokud se vyskytnou na spálené kůži puchýře, nikdy je nepropichujeme apod. (kvůli infekci).

Infekce je častým jevem při spáleninách – nejčastěji se vyskytuje infekce bakteriemi Pseudomonas spp.

Vážnější popáleniny je nutno léčit u veterináře téměř denními návštěvami na převazy a podání antibiotik. Pro rychlejší léčbu je dobré koupat zvířata v roztoku chlorhexadinu. (16ml 2% chlorhexadinu do 4l vody). Leguán by pak měl zůstat v teplém a sušším prostředí.


Zlomeniny kostí:
Jelikož jsou leguáni zelení i v přírodě zvyklí padat, zlomeniny kostí jsou u zdravých zvířat výjimečné. Ovšem to neznamená, že neexistují.

Zlomeniny kostí jsou z naprosté většiny následkem metabolické poruchy kostí, ve zkratce jsou zapříčiněny nedostatkem vápníku a jeho ukládání v kostech.

Jako léčba je u nekomplikovaných zlomenin nejlepší klid (nejčastěji zlomeniny prstů). U lidí by se řeklo klid na lůžku, u leguánů to znamená terárium, kde leguán nebude postižené místo moc namáhat. Leguána necháme, co nejvíce v klidu, zvláště pak, když není socializovaný. Nakonec samozřejmě zlepšíme chovné podmínky dostatečným přísunem vit. D3 a vápníku.

U zlomenin dlouhých končetinových kostí (zvláště pak u dospělých těžších leguánů) se provádí chirurgický zákrok, v dnešní době jsou vynikající výsledky s externí skeletální fixací („tied-in“).

broken

Fraktura stehenní kosti.

broken2

Fraktura prstu


Kousnutí jiným leguánem:
Kousnutí jiným leguánem bývá často velice problematické a neléčená rána podléhá velmi rychle infekci. Leguání sliny obsahují mj. bakterie, které velmi rychle působí infekci. Následkem toho se můžou a taky se tvoří různé abscesy a nepříjemné hnisavé infekce.

Menší kousnutí držíme, co nejdéle otevřené a ošetřujeme desinfekčními prostředky (nejčastěji Betadine mast nebo roztok – poměr ředění 1:20 betadine:vodě). Pokud se nám ránu nedaří nechávat otevřenou a tvoří se otok, je nutné porušit tvořící se strup a pokusit se jemně vymáčknout hnis. Poté desinfikujeme a opět se snažíme ránu nechat otevřenou. Držení v čistém prostoru je pak absolutním základem léčby.

Pokud se nám nepodaří ránu úspěšně desinfikovat čí vyléčit, navštívíme veterináře, který ránu ošetří a pravděpodobně předepíše antibiotika.

S vážnějšími kousnutími neprodleně vyhledáme veterináře.

Pozn. Vždy svěřte své zvíře pouze odborníkovi na plazy (ostatně to platí při jakékoliv nemoci).


Drobná poranění, odřeniny atd.:
Mezi drobná a málo vážná poranění patří např. ulomený či vytrhnutý dráp. I když tento typ poranění často více krvácí, nebývá většinou nijak vážný. Ránu omyjeme roztokem Betadine s vodou (1:10 – 1:20) nebo celý koneček prstu „namočíme“ v Betadine masti. Čistota terária a hygiena jest také základem, aby se rána nezanítila.

Více nebezpečný je odřený „čumák“. Odřenina čumáku nebývá sama o sobě velký problém, ale neléčená může vyústit až ve stomatitis (hniloba tlamy) a gingivitis (zánět dásně). Nejčastější příčinou bývá nevhodné pletivo v ubikacích, příliš malá ubikace (odkud se leguán snaží neustále dostat), druhý dominantní leguán (před kterým se podřízený leguán snaží neustále utéct) atd. Hodně odřenin čumáku bývá v období páření, kdy se samec vidí v odraze a útočí na sklo či zrcadlo v jeho blízkosti.

Léčba čerstvě odřeného čumáku není těžká, stačí ránu ošetřit nějakou desinfekcí – opět nejčastěji Betadine, máme dobré zkušenosti s hypermanganem, ale musí se zamezit jeho nadměrnému pozření, ostatně stejně jako u Betadine. Hygiena a držení zvířete v čistotě je samozřejmostí.


Průjem
Leguáni mají dvě složky výkalů. První velká složka je vodnatá a druhá hlavní složka je stolice, která by měla být pevná.

Rozeznáváme dva druhy – první je tzv. běhavka a druhý je průjem. Běhavka je ze špatné stravy – např. příliš vodnaté – různé druhy melounů. Když už dojde k běhavce, měli byste naopak leguánovi nabídnout stravu bohatou na vlákninu např. vojtěškové granule.

Druhý – průjem zapřičiňují bakterie, viry nebo vnitřní parazité. Určitě byste měli nechat provést rozbor trusu – parazitologický (koprologický) rozbor trusu, který se doporučuje provádět každý půl rok až rok. Když se nenajdou žádní parazité v trusu, rozhodně neváhejte a zajděte s vaším leguánem ihned ke svému veterináři (přímo na plazy). Lékař mu poskytne na průjem léky a zároveň ho zavodní, protože může váš leguán po pár dnech trpět dehydratací.


Nadýmání
Projevuje se nafouknutím v celé břišní části. Může být následkem požití příliš velkého množství zkvasitelného, cukernatého jídla nebo stravou, která nadýmá např. hrášek, fazolové lusky a další. Další možností je následek nedostatečné teploty nebo i uvíznutím nějakého předmětu v zažívacím traktu.

Leguán se nafoukne a nedetekuje, což je velmi nebezpečné. Nadmutí působí velkým tlakem na srdce, plíce a další vnitřní orgány.

U prvních příznaků je možné ihned podat leguánovi vlákninu, která mu pomůže s jeho trávením a leguána vykoupat. Nechte ho chvíli ve vodě. Voda ho nadnáší a to mu pomáhá hlavně s plynatostí a defekací. Pokud, ale leguán nezačne defekovat, rozhodně už dál sami doma neotálejte a zajděte s ním ihned k vašemu veterináři, který mu podá vhodné léky rozkládající plyn – rozbíjí vzduchové kapsy a látky, které povzbudí střevní činnost.


Zácpa
Zapříčiňuje ji nesprávná strava, nedostatek vody, stres, blokování nějakým předmětem, přítomnost vnitřních parazitů, nesprávným substrátem v teráriu a u volně pohybujících se leguánů i nahromaděný prach, nečistoty a vlákna (ohmatávání věcí jazykem, může díky tomu nasbírat velké množství nečistot, které ztuhnout v jeho střevech).

Nejlépe je to řešit návštěvou vašeho veterináře, který vám může dát projímadlo – né lidské! Ať už je příčina jakákoliv, hlavně to řešte včas a hledejte tuto příčinu.

Při nesprávné stravě – změňte jeho jídelníček, nekrmte jenom granulemi, které zácpu mohou zapříčinit. Pokud již podáte vašemu leguánovi granule, přesvědčte se, že vypije dostatek vody.

Dodávejte dostatek pitné vody! Každý leguán by měl mít ve svém teráriu misku s vodou.

Nechte mu udělat parazitologický rozbor.

V neposlední řadě pokud máte nevhodný substrát např. kokosové vlákno nebo-li lignocel, štěrk a další, vyměňte ho. U leguánů se mnohdy ukázalo, že zrovna lignocel zapříčinil zácpu.

Kdybyste zácpu neřešili, dále by se to zhoršovalo. Čím méně vody, tím je stolice sušší a ucpání dosáhne až bodu, kdy už bude nutný chirurgický zákrok.

Pokud má leguán průjem nebo zácpu nemusíte to poznat hned, pokud nejste dobře obeznámeni s běžným stavem vašeho leguána. Obyčejně leguán detekuje 1 – 2x denně. Je dobré čas od času trus prohlédnout.

 


Reklama:


bannerterashop

Internetový obchod TeraShop.cz, zdroje osvětlení a UV nejen pro agamy vousaté. Odborné poradenství, vlastní testování zdrojů.

www.terashop.cz